Kritici vidí něco jiného: proud peněz směřuje k průmyslovým gigantům, zatímco vojáci čekají na drony, granáty a základní vybavení.
Všechno začalo mokrou stopou boty na lotyšském poli. Mladý pěšák, kabát promočený deštěm, držel levný kvadrokoptéru jako by to byla jeho záchrana. Nabíjel ji z nákladního autobaterie předešlou noc, ale pak sledoval, jak po sedmi minutách letu ve větru zkape. V Bruselu, prakticky ve stejnou chvíli, ministři oznamovali nový impuls pro společné evropské obranné projekty – velká slova o suverenitě, standardizaci a rozsahu. Tady však mapu určovaly bláto, baterie a signál. *Propast mezi řečmi na pódiu a polním životem je zřetelná a bolestivá.*
Otřel objektiv dronu rukávem. Pak už bez náznaku hněvu řekl jen suše: „Vědí vůbec, co skutečně potřebujeme?“
Paříž a Berlín drží klíče, ale rozběhne se motor?
Osa Francie–Německo znovu stojí v centru evropské obranné sázky. Vůdci mluví o suverenitě, společných dodavatelských řetězcích a dlouho očekávané škále a myslí to vážně. Přesto, zatímco **franko-německé** programy míří k dalekému horizontu, vojáci se ptají, co jim skutečně přistane v batozích tuto zimu.
Na čele průvodu jsou velké projekty s velkými jmény. Budoucí stíhačka (FCAS), nový hlavní bojový systém (MGCS) a celoevropský protiletadlový systém řízený berlínským Sky Shield. Smlouvy putují ke známým firmám — Airbus, Rheinmetall, KNDS, MBDA, Thales, Leonardo — a továrny zvyšují výrobu granátů ráže 155 mm. Průmysl počítá s možným dosažením zhruba dvou milionů nábojů ročně už na konci roku 2025, což by znamenalo podstatný posun.
Na papíře to logika dává smysl. Sdílet poptávku, omezit duplikace, a Evropa přestane být neudržitelnou malovýrobou. Brusel nasměroval finance přes Evropský obranný fond, programy na munici a nový průmyslový impulz, který propojí odběratele. Cílem je nakupovat evropsky, kde to má význam, zrychlit procesy a přestat platit navíc za dvacet sedm variant stejného vybavení.
Kde zatím vítězí námitky kritiků
Procházet výcvikovou oblastí na Slovensku nebo přístavním molem v Pireu a nálada je rozporuplná. Posádky chválí nové zásilky granátů a baterií IRIS‑T, zároveň však poukazují na nedostatky v dronech, proti-dronových opatřeních a elektronickém boji. Obava je jasná: **průmyslové dotace** pro velké hráče a přitom vojáci čekají na praktické vybavení.
Jeden příběh se šíří rychle. Prápora požádala na jarní rotace o hotové drony a zbraně proti dronům – malé finance, krátká dodací lhůta. Dokumenty ale měsíc co měsíc putovaly mezi hlavními městy, zatímco dobrovolníci během pár týdnů sháněli řešení z vlastních zdrojů. Tento kontrast typizuje celou kritiku.
Kultura nákupu je také brzda. Technické specifikace rostou do podoby zlacených verzí plných národních detailů. Piloti samozřejmě chtějí nejlepší vybavení, ale každé „nejlepší“ znamená zpoždění o rok, někdy i výrazně vyšší náklady. Nové evropské průmyslové zákony se snaží tyto zvyky zlomit pomocí společných objednávek a úprav DPH. Skutečná rychlost však závisí na rozhodnutích ve státních centrech.
Co by letos skutečně mohlo pohnout situací
Následovat příklad velitele prápory, který nakupuje jako startup. Stanovit deset nezbytností pro rok 2025: drony, rušičky, systémy proti dronům, baterie, optiku, zabezpečené rádiové přístroje, terénní napájení, zdravotnické sady, granáty ráže 155 mm, opravárenské sady. Určit dodací lhůty na měsíce, ne roky. Pak slíbit, že každý dodavatel splňující čas, cenu a základní parametry dostane další zakázky, bez zbytečných komplikací.
Omezit zlacené požadavky. Zamrazit specifikace pro rychlé nákupy a vytvořit testovací smyčku na výcvikovém prostoru s hodnocením vybavení vojáky každé dva týdny. Otevřeně řečeno: nikdo to nedělá pravidelně. Když však jednotky tento proces zavedou, odpadávají nevhodné produkty a kvalitní postupují dál a rychleji.
Stojí za to toto říct nahlas, ve správných kruzích.
„Nepotřebujeme prezentace v PowerPointu, potřebujeme baterie a náboje.“
- Rychlá cesta: dodání jednoduchého vybavení do 180 dní, nebo přehodnotit rozpočet.
- Otevřená platforma: čtvrtletní zkoušky, kde malé a střední podniky představují přímo velitelům.
- Platby za dostupnost, ne jen za hardware; provozuschopnost vítězí nad brožurami.
- Jedna stránka společných standardů pro drony a rádia; nic víc.
Budoucí „evropská armáda“, která vlastně armádou není, ale může být významná
Evropa v nejbližší době nevytvoří jednotnou armádu pod jednou vlajkou. Nabízí se však hustší síť: sdílené zásobníky, kompatibilní vybavení, rychlá reakční síla o síle 5 000 vojáků, která se skutečně nasazuje, a průmyslová kapacita schopná zásobovat dlouhotrvající konflikt. Pokud franko-německá iniciativa doručí hmatatelné výsledky do skladů, označení armády ztratí význam.
Čeká nás změna v mentalitě. Nakupovat nyní dostupné, ověřené vybavení ve velkém množství a zároveň testovat ambiciózní projekty tak, aby nepohltily všechny zdroje. Výboj v oblasti protivzdušné obrany dobře demonstruje napětí: německý Sky Shield spoléhá na Arrow-3 a Patriot při urgentních potřebách, zatímco Francie podporuje evropské alternativy. Oba přístupy jsou správné, pokud je rychlost prioritou a evropští dodavatelé dokážou dodat včas.
Všichni známe ten moment, kdy velkolepý plán narazí na tvrdou realitu. Evropa je právě v tom klíčovém okamžiku. Konflikt za hranicemi odstranil výmluvy, voliči rychle rozeznávají zpoždění. Pokud příštích dvanáct měsíců přinese více dronů, více munice a méně zbytečných schůzek, projekt bude působit důvěryhodně. Jinak se fráze „budoucí armáda“ změní ve frázi posměchu.
| Klíčový bod | Detail | Význam pro čtenáře |
|---|---|---|
| — | Franco-německá iniciativa se zaměřuje na společné programy a sdílenou logistiku | Pochopit, kdo určuje tempo a proč se vybavení může změnit |
| — | Rychlé nákupy ve droních, elektronickém boji a munici mohou být realizovány do několika měsíců | Vidět, kde se letos objeví reálná schopnost |
| — | Průmyslová politika se mění, ale rozhodování v hlavních městech stále určuje rychlost | Vědět, kde je potřeba vyvíjet tlak a sledovat proces |
FAQ :
- Buduje EU skutečně jednotnou evropskou armádu?Ne. Vzniká interoperabilita, sdílené zásoby a společné nákupy. Termín „armáda“ je zjednodušením pro politické účely.
- Proč jsou Francie a Německo tak klíčové?Mají největší obranný průmysl v EU a politickou váhu, která ovlivňuje standardy, rozpočty a harmonogramy.
- Pomůže to vojákům letos, nebo až v roce 2035?Obojí je možné. Velké vlajkové projekty trvají léta, rychlé nákupy dronů, systémů proti dronům a munice však mohou být dodány velmi rychle, pokud jsou smlouvy připraveny jednoduše.
- Jsou menší firmy vytlačovány?Mnozí to tvrdí. Nové nástroje EU otevírají dveře pro malé a střední podniky, ale velcí dodavatelé stále získávají většinu objemu. Transparentní zkoušky mohou mírně změnit rovnováhu sil.
- Co bych měl dále sledovat?Data o dodávkách: počet granátů za měsíc, nasazení dronů, funkčnost rušiček a zda rychlá reakční síla 5 000 vojáků skutečně vykonává nasazení. Skutečná schopnost je klíčovým měřítkem.
