© Eberhard Rabe : Dacia Dokker Ausbau
Dacia Dokker přestavba pro Eberharda Rabeho nepředstavovala pouze řemeslný projekt, ale začátek příběhu, který voní svobodou. Tento důchodce z Rathenow už nechtěl zažívat stereotyp, suchý vzduch topení a šedivé ulice. Hledal slunce, pohyb a ten malý pocit vzrušení, který přijde, když se člověk rozhodne riskovat. Pouhé dva týdny po odjezdu z Braniborska se ocitl s výhledem na Středozemní moře a usmíval se, když si namáčel nohy do chladné vody.
Z YouTube videa na pojízdný domov
To, co začalo jako náhlý nápad, se rychle změnilo v jasný cíl. Eberhard Rabe si po dlouhou dobu přál vlastnit obytné vozidlo, ovšem ne ledajaké. Mělo být lehké, úsporné na provoz a praktické – společník, nikoli luxusní automobil. Jednoho dne narazil na video, které krok za krokem ukazovalo úpravu Dacia Dokkeru. Našel to – ideální koncept. Přehledný, odolný a zvládnutelný vlastníma rukama.
Po několikadenním hledání vhodného vozu našel nakonec v Braniborsku dobře udržovaný Dokker s nízkým nájezdem kilometrů. Od té chvíle bylo jasné, že zima bude jiná. Plánoval, řezal dřevo a testoval držáky. Žádná dílna, žádný designér – jen on, přímočará pila a odhodlání vytvořit něco svého. Postupně vznikal prostor, který byl zároveň funkční i útulný: výsuvná lůžková plocha, úložné prostory pod postelí, malé poličky a improvizovaná kuchyňská skříňka s plynovým vařičem.
Nejkrásnější na tom bylo, že každý centimetr nesl jeho osobní stopu. Když usedl poprvé do hotového vozu, nebylo to už jen auto – vznikl jeho malý domov na kolech. A ten ho měl provést nejen Španělskem, ale i etapou života nabitou novou energií.
Každodenní život u moře – mezi elektřinou, chladem a sluncem
Svoboda je široký pojem. Na parkovištích poblíž Dénie, mezi Valencií a Alicantem, získává pro Eberharda zcela konkrétní význam. Dacia Dokker stojí téměř přímo u pláže. Ráno, když otevře posuvné dveře, rozprostírá se před ním moře jako stříbrný koberec. Varení kávy, nadechnutí se čerstvého vzduchu, rozjímání. Prostě bytí.
Naučil se, že cestování v obytném voze není jen romantika. „Děláte chyby, napravujete je a získáváte zkušenosti,“ uvádí. Například s odběrem elektřiny. Jednou se pokusil začít den malým kávovarem – baterie byla rázem prázdná. Teď používá plynový vařič, který vždy spolehlivě funguje. „Je třeba jen chtít,“ směje se.
Noci jsou chladnější, než si představoval. I na Costa Blance klesá teplota občas těsně nad nulou. Tlustá deka mu pomáhá přežít, a ráno ho slunce zahřívá rychleji, než dokáže otevřít okno. Píše si poznámky do deníku, vyrábí drobné vylepšení, sleduje lidi na pláži. Svoboda má tichý nádech – jako vítr ve vlasech a sůl na kůži.
Jeho vůz vzbuzuje zvědavé pohledy. Mnozí se zastavují a zajímají, jak něco takového zvládl. Dacia Dokker působí nenápadně, ale je chytrým řešením. Každý předmět má své místo, nic nepřekáží. Rabe vypráví otevřeně, dává rady, vysvětluje svou solární instalaci, zásoby vody i improvizovaný stůl. Z tichého řemeslníka se tak náhle stává vypravěč – ten, kto ukazuje, že odvaha je důležitější než dokonalost.
Setkání a malé dobrodružství
Cestování sám ho neodrazuje. Naopak, rád má svůj vlastní rytmus. Přitom má rád i setkání s lidmi. Dacia Dokker přestavba se stává klíčem k těmto momentům. V Dénii sedí v malé hospodě, pije pivo a navazuje rozhovor s mladým Španělem. Nemají společný jazyk, ale úsměvy si rozumějí. Pomocí telefonu a překladatelské aplikace si nějak poradí. Společně se smějí nedorozuměním i nekonečnému scrollování na smartphonech. Přítelkyně muže mluví rusky – což Eberhard rozumí, a náhle rozhovor ožívá.
Takové chvíle zůstávají v paměti. Žádná fotografie je nedokáže zachytit. Je to ta nečekaná blízkost, která dělá podstatu vanlife. Sdílí se příběhy, místa, někdy i ticho.
Brzy chce pokračovat na jih. Tam, kde jsou hustší pomerančové háje a vzduch voní jarem. Plán? Žádný. Jen jet, poznávat a prožívat. „Je toho tolik k objevování, aby člověk zůstal na jednom místě,“ říká. Vedle něj stojí malý ozdobený mini vánoční stromeček – koupený na trhu v Dénii. Cestuje s ním, jako kousek domova na kolech.
Život, který působí lehce
Dacia Dokker přestavba je víc než jen auto s postelí. Je symbolem postoje. K vlastnímu projektu člověk nepotřebuje velký účet v bance. Stačí nápady, trpělivost a ochota pustit se do nového. Eberhard Rabe ukazuje, že sebeurčení není luxus, ale vědomé rozhodnutí.
Španělsko pro něj nebyla náhoda. Hledal slunce, teplo a pohyb. Německá zimní zima se mu zdála šedá a neprůhledná. Teď často stojí bosý na písku, sleduje vlny a ví, že vše mělo svůj smysl. Samozřejmě jsou i chvíle nejistoty – když se blíží konec paliva, wifi je slabé nebo vítr třese autem. Ale tyto okamžiky k tomu patří.
Cesta ho mění. Učí ho pozornosti, trpělivosti a vděčnosti. Už ví, kolik málo skutečně stačí k pocitu svobody. A to chce ostatním ukázat po návratu na jaře do Rathenowa. Snad bude vůz ještě dál upravovat, možná plánuje další trasu. Kdo ví.
Dacia Dokker přestavba zůstane jeho osobním odchodem, pojízdnou dílnou a tichým důkazem, že sny nemají věkovou hranici.
