© Grupp und Hertha BSC
Partnerská spolupráce mezi Gruppem a Herthou BSC začala s velkými očekáváními, ale nakonec se stala příkladem věrnosti, moci a financí. Začátkem 90. let panovala obrovská euforie. Německo se sjednocovalo, Berlín usiloval stát se sportovním centrem a Trigema spatřila příležitost umístit své logo do Bundesligy. Co začalo jako příběh úspěchu, se proměnilo v boj o vliv, nedorozumění a porušení zásad.
Milionová smlouva s důsledky
Po sjednocení se Berlín stal magnetem pro politiky, podnikatele i investory, kteří viděli v hlavním městě symbol nových začátků. I Wolfgang Grupp, majitel textilní firmy Trigema, rychle rozpoznal příležitost. Jeho společnost byla již ve sportu známá díky sponzorství tenisových hráčů a fotbalových klubů. Proto se angažmá u Hertha BSC jevilo jako logický krok.
Podmínky byly náročné. „Hertha BSC nebyla vzhledem ke sportovní úrovni levná,“ vzpomínal Grupp. 800 000 marek za sezónu představovalo vysokou částku, zvláště když klub brzy z Bundesligy sestoupil. Grupp však dlouhodobě počítal – Berlín nabízel rozsáhlý dosah a Trigema chtěla expandovat na západ.
Domluvila se kompromisní varianta: smlouva by platila i v druhé lize, ale za podstatně nižších 100 000 marek ročně. Pak přišel šok: Hertha sestoupila a ohrožena byla i její licence. „Potřebovali naléhavě 1,5 milionu marek,“ uvedl Grupp v rozhovoru pro Trikotmagazin. On pomohl, rozložil platbu na pět let a klub tak zachránil před kolapsem. „Bylo to spravedlivé řešení,“ dodal Grupp. „A skvělá reklama pro nás.“
Zatím to vypadalo jako partnerství založené na důvěře. Brzy však nastal zásadní obrat.
Proměna moci, závist a obvinění
S příchodem Bertelsmanna a UFA do marketingu Bundesligy se ve Štětíně změnila atmosféra. UFA začala prosazovat své zájmy, nasazovala vlastní personál, mluvila o „hlavním městě klubu“ a postupně odsunula stávající struktury. Měnil se i prezident, se kterým skupina původně kontrakt uzavřela.
Následoval rozchod. „Dostal jsem oznámení, že smlouva je proti dobrým mravům,“ vzpomíná Grupp. „Obvinili mě, že jsem využil nouzovou situaci.“ Pro podnikatele to byl tvrdý úder. Pomohl totiž v době, kdy ostatní zavírali oči, a teď se proti němu obrátily podezření z nepoctivosti.
„Považoval jsem to za velkou drzost,“ uvedl později. „Rozhodl jsem se bojovat u soudu – a vyhrál jsem.“ Smlouva zůstala v platnosti, ale vztahy byly narušené. Komunikace téměř vymizela. Původně hrdé spojení Grupp a Hertha BSC se stalo symbolem rychlého rozpadu důvěry v profesionálním fotbale.
Zatímco za oponou probíhaly mocenské boje, reklama v sponzorství přidávala na hodnotě. Kluby požadovaly miliony, nové mediální skupiny navyšovaly sumy. Trigema však stále platila 300 000 marek za sezónu – částku, která najednou působila „příliš nízká“. Pro Gruppa znamenalo toto upozornění, že loajalita ve sportovním byznysu ztrácí význam.
Rozchod s modelem
Když Dieter Hoeneß, tehdejší manažer Herthy, požádal o předčasné ukončení smlouvy, Grupp cítil, že limit je dosažen. „Uvnitř jsem si uvědomil, že naše éra sponzorství skončila,“ uvedl. Trh se proměnil. Partnerství založená dříve na poctivosti byla nahrazena aukcemi. „Vyhrává ten, kdo nabídne víc, ostatní vypadnou.“
Rodinný podnikatel si to nemohl představit. Požadoval partnery, nikoliv pouze nejvyššího nabízejícího. Tak skončila v roce 1997 jedna kapitola: Trigema se zcela stáhla ze sponzoringu Bundesligy. Žádné sváry, žádné dresy, žádné soutěžení o sumy, které se mu zdály nesmyslné.
Reklamní hodnotu nikdy nezpochybňoval. „Byla to výborná propagace, stali jsme se známými po celé zemi. Ale systém už pro nás nebyl vhodný.“ Jeho slova zní klidně a vyrovnaně, přesto v nich lze cítit jistý smutek.
Pro něj znamenala historie s Herthou víc než jen obchod. Stála za věrností v době, kdy sport začínal podlehnout číslům. Grupp byl podnikatelem staré školy – slib, handshake, důvěra byly základem. Jakmile toto zmizelo, zmizel i on.
Od snu hlavního města k životní lekci
Berlín usiloval o prestiž, Hertha o velikost a Trigema o viditelnost. Krátce to fungovalo. Mocenské změny, ješitnost a žízeň po penězích však z partnerů udělaly soupeře. „Nikdy jsem nechtěl být ten, kdo hraje, když volají miliony,“ přiznal Grupp. „Chtěl jsem zůstat čestný.“
I po desetiletích hovoří o té době s hmatatelnou hrdostí – ne proto, že byla dokonalá, ale protože odhalila hodnoty, které jsou dnes vzácné. Příběh Gruppa a Herthy BSC demonstruje, jak tenká je hranice mezi spoluprací a konfliktem a jak rychle se loajalita mění v nedůvěru.
Podnikatel z Burladingenu zůstal věrný svým zásadám. Dodnes produkuje výhradně v Německu a staví na spolehlivosti a transparentnosti. Zpětně vidí berlínské dobrodružství jako lekci: „Když peníze určují všechno, nezbývá místo pro důvěru.“
Pravděpodobně v tom spočívá skutečný příběh: muž, který šel proti proudu, protože věřil v poctivost. Sponzor, který pomohl, když byla pomoc zapotřebí – a za to byl téměř potrestán systémem. A podnikatel, který pochopil, že slušnost a úspěch mohou fungovat pouze tehdy, pokud obě strany chápou, co to znamená.
