© Lucas Wafflart Familienhof
Život občas píše příběhy, které by se daly číst jako román. Jeden takový se odehrává na jihozápadě Francie, v malé vesničce Mauvezin-sur-Gupie. Zde bojoval osmnáctiletý Lucas Wafflart měsíce o to, co jeho rodina vybudovala po generace – dědický statek svého dědečka. Nakonec dosáhl nečekaného úspěchu: podařilo se mu statek rodiny znovu odkoupit a tím zachovat kus své identity.
Mladý muž s odhodlaným cílem
Příběh Lucasova rodinného statku začíná v oblasti, kde zemědělství není jen prací, ale způsobem života. Mezi Bordeaux a Toulouse, v departementu Lot-et-Garonne, se obyvatelé živí půdou, kterou obdělávají po několik generací. Právě zde se nacházel statek, na kterém Lucas vyrůstal. Byl to obyčejný dvůr, avšak plný vzpomínek – na dědečkovy ruce, letní večery na dvoře a první telátko, které sám přivedl na pastvu.
Pak přišla rána. Kvůli finančním potížím upadl statek do insolvence. Vyhlídka na nucenou dražbu byla téměř jistá. Pro Lucase a jeho rodinu to nebyla jen finanční ztráta – znamenalo to ztrátu jejich kořenů. „Tento statek je součástí naší rodinné historie,“ uvedl v rozhovoru pro Le Parisien. Zemědělská komora departementu pochopila vážnost situace a veřejně vyzvala, aby na aukci nebylo proti chlapci licitováno, aby mu byla dána spravedlivá šance.
Příběh se rychle rozšířil na sociálních sítích. Lidé z celého okolí – zemědělci, sousedé i cizí lidé – vyjádřili solidaritu. Chtěli, aby osmnáctiletý mladík neztratil to, co jeho předkové po generace vybudovali. Tak se z osobní tragédie stal symbol venkovské soudržnosti.
Den rozhodnutí
Když v létě začala aukce rodinného statku Lucas Wafflart, v obci byla cítit velká nervozita. V sále vedle nabízejících seděli také přátelé, podporovatelé a novináři. Věděli všichni, že právě dnes se rozhodne, zda příběh jedné rodiny skončí, nebo začíná nová kapitola.
Při prvním kole dražby v červenci to vypadalo, že je vše ztraceno. Starší muž nabídl Lucasovi více pár okamžiků před uzavřením aukce. Pod tlakem veřejnosti však svůj příhoz stáhl a aukce byla přerušena. Bylo vypsáno druhé kolo, kde se také přihlásil další soukromý zájemce – tentokrát s vytrvalostí v srdci.
Nakonec získala právo nakoupit zemědělská pomocná organizace Plan rouge agricole – jednala za Lucase. Cena byla 115 000 eur. Vysoká částka, kterou kritizoval José Pérez, předseda zemědělského odborového sdružení Coordination rurale: „Někteří bezohledně zvyšují ceny do závratných výšek. Ale tady jde o živobytí lidí.“ Pro Lucase ale tento okamžik měl nevyčíslitelnou hodnotu. „Nemohl jsem tomu uvěřit,“ vzpomínal později. „Bylo to, jako bych získal svého dědečka zpět.“
Organizace Plan rouge agricole vznikla v roce 2005, aby pomáhala zachránit zemědělské podniky v tísni. Nyní se stala zachráncem pro mladíka, jenž chtěl vybudovat svou budoucnost na staré půdě.
Sen, který žije dál
Během několika měsíců přejde rodinný statek Lucasovi Wafflartovi do oficiálního vlastnictví. Nejprve dokončí zemědělskou školu, osvojí si znalosti o udržitelném hospodaření a moderních metodách – přitom nezapomene na tradiční hodnoty. „Chci hospodařit jako můj dědeček – srdcem i rozumem,“ uvedl v jednom rozhovoru.
Statek by neměl jen znovu ekonomicky prosperovat, ale zároveň být příkladem: mladí lidé na venkově mohou mít perspektivu, pokud dostanou potřebnou podporu. V době, kdy mnoho farem končí z důvodu chybějících nástupců nebo zadlužení, je Lucasův příběh zářícím paprskem naděje.
V obci už každý zná jeho jméno. „Lucas projevil odvahu,“ říká soused. „Zastupuje všechny, kteří se nevzdávají.“ Návštěvníci přijíždějí, aby viděli mladého farmáře. Děti se zvědavě dívají přes plot, když projíždí traktorem nebo pracuje s vidlemi. Pro ně je malým hrdinou, který dokazuje, že vášeň a vytrvalost mají větší váhu než peníze.
Když tradice píše budoucnost
Záchrana statku Lucase Wafflarta nenaznačuje konec, naopak představuje nový začátek. Lucas plánuje znovu obdělávat pole, opravovat starou techniku a modernizovat statek. Možná dokonce založí farmářský obchod. „Chci, aby lidé viděli, co zde roste, aby pochopili úsilí a péči, která je ukrytá v každém výrobku.“
Jeho příběh vyvolal ve Francii vlnu podpory. Na fórech a v novinových článcích lidé chválí jeho neústupnost. Mnozí se v něm poznávají – lidé ze zemědělských rodin, kteří sami zažili, jak náročné je udržet rodinnou tradici.
Případ zároveň ukazuje, jak zásadní je solidarita ve venkovských oblastech. Bez pomoci obce, zemědělské komory a organizace Plan rouge agricole by statek zanikl. Takto však zůstává místem práce, vzpomínek a budoucnosti.
Lucas ví, že ho čeká mnoho – dluhy, námaha, odpovědnost. Ale když stojí na dvoře, kde vítr ševelí v ovocných stromech a slunce dopadá na staré kámeny, je mu jasné, proč to stálo za to.
„Nechtěl jsem zbohatnout,“ prohlásil. „Chtěl jsem jen, aby všechno, co můj dědeček vybudoval, nezmizelo.“
A právě toho dosáhl. Rodinný statek Lucas Wafflart opět stojí – jako symbol odvahy, jednoty a nezdolné vůle mladého muže uchovat své kořeny.
