© Spotřeba elektřiny tepelným čerpadlem
Když očekávaný úsporný efekt chybí – co je pravý důvod vysoké spotřeby elektřiny tepelným čerpadlem. Tepelné čerpadlo bývá často považováno za energeticky úsporné řešení. Mělo by šetřit elektřinu, chránit zdroje a přispívat ke snížení zatížení klimatu. Realita mnoha domácností je však odlišná. Inženýr a YouTuber Andreas Schmitz, známý také jako „Der Akku Doktor“, chtěl zjistit, kolik energie jeho tepelné čerpadlo pro ohřev užitkové vody skutečně spotřebuje. Výsledek ho sám překvapil: I když doma nikdo nebyl, zařízení denně odebíralo elektřinu. To ho přimělo problém podrobněji prozkoumat.
Když tepelné čerpadlo tajně běží dál
Mnoho majitelů si neuvědomuje, že jejich systém i v pohotovostním režimu spotřebovává znatelně elektřinu. Měření Schmitze ukázala: více než kilowatthodinu denně i bez jakékoliv spotřeby teplé vody. Tento údaj sice nevypadá vysloveně vysoký, ale za rok představuje značnou spotřebu. Příčina byla jasná – zásobník teplé vody stálým způsobem ztrácel teplo do sklepa.
Bylo tedy zřejmé: nízká spotřeba elektřiny tepelným čerpadlem existuje často jen na papíře. V praxi velká část energie uniká ve formě odpadu tepla. Podle Schmitze odpovídala roční ztráta přibližně 400 kilowatthodinám – téměř polovině celkové spotřeby elektřiny na ohřev vody. Termografické snímky potvrdily, že zásobník neustále vyzařoval energii. Slíbené provozní číslo 3,22 se tak snížilo na zklamávající hodnotu 1,6.
To znamená, že tepelné čerpadlo fungovalo pouze zhruba z poloviny efektivity, kterou výrobce uváděl. Místo rezignace se však Schmitz pustil do hledání řešení. Zajímalo ho, zda je možné problém vyřešit jednoduššími prostředky – a spustil experiment, jehož výsledky byly překvapivé.
Úspora za 80 eur
Schmitz nezvolil drahou technologii, ale materiály ze stavebnin. Investoval přibližně 80 eur do osmi desek z Neoporu tlustých osm centimetrů. Tymi obložil spodní část zařízení – tedy místo, kde je instalován zásobník teplé vody. Výsledek byl překvapivý: každodenní ztráty klesly zhruba o 0,4 kWh. Ročně to znamenalo úsporu kolem 40 eur a to při minimální námaze.
V nové izolační vrstvě bylo teplo kolem 23 stupňů, zatímco sklep udržoval stálou teplotu 12 stupňů. Tento rozdíl se ihned projevil v měřeních: roční pracovní číslo vzrostlo na hodnotu 2,2. I když to zní stroze, znamená to výrazné zvýšení účinnosti. Po dvou letech se investice vrátila a následně izolace přináší skutečné úspory.
Tento poznatek naznačuje, že mnoho domácností by mohlo čelit obdobným problémům. Skutečná spotřeba elektřiny tepelným čerpadlem totiž nezávisí pouze na zařízení samotném, ale také na jeho okolí a detailech, které často nejsou v technických listech zohledněny.
Odborníci požadují větší otevřenost
Schmitz ve své kritice není osamocen. Profesor fyziky Martin Hundhausen potvrzuje, že izolace mnoha zásobníků teplé vody je nedostatečná. „Zařízení jsou si ve své konstrukci i izolaci podobná – a právě zde spočívá problém,“ vysvětluje. Údaje od výrobců jsou často příliš optimistické. To, co funguje v laboratorních podmínkách, může v praxi vypadat zcela jinak.
Hundhausen požaduje, aby firmy zveřejňovaly reálná měření spotřeby. Spotřebitelé by měli mít přehled o skutečných energetických ztrátách svých zařízení. Jen tak lze opravdu objektivně posoudit spotřebu elektřiny tepelným čerpadlem. V praxi se totiž opakovaně ukazuje, že údaje v propagačních materiálech s realitou ve sklepě často nemají mnoho společného.
Schmitz to shrnuje přesně slovy: „Pravda není v datovém listu, ale dole ve sklepě.“ Jeho měření ukazují, jak velký rozdíl může udělat vlastní iniciativa. Kdo zařízení sleduje, rychle zjistí, kde energie uniká – a jak lze s jednoduchými kroky něco získat zpět.
Malé úpravy, velký efekt
Zkušenosti ukazují, že není nutné pořizovat nákladné modernizace, aby se snížila spotřeba elektřiny tepelným čerpadlem. Už lepší izolace přináší znatelné výsledky. Pravidelnou kontrolou lze často odhalit, že mnoho potíží pramení z nedostatečné izolace, nesprávného umístění nebo chybných nastavení.
Zaměřit by se mělo i na umístění zařízení. V případě, že stojí v nevytápěném sklepě, ztrácí uložené teplo téměř bez omezení. I pár stupňů rozdílu mezi zásobníkem a okolím znamená stálé úniky energie. Jednoduchá izolace pomocí tvrdých pěnových desek nebo pružné izolační podložky může situaci výrazně zlepšit.
Neméně důležitá je i správná regulace teploty. Mnoho zařízení ohřívá vodu na více než 60 stupňů, přestože 50 stupňů je dostatečné. Každé zbytečné navýšení vede k vyšší spotřebě elektřiny tepelným čerpadlem. Úpravou hodnot lze nejen snížit náklady, ale také prodloužit životnost zařízení.
A další aspekt bývá často opomíjen: pravidelná údržba. Zanesený výměník tepla či poškozené těsnění mohou výrazně snížit účinnost. Pravidelné kontroly během roku pomáhají předcházet vysokým ztrátám.
Úspora začíná v detailech
Příklad Andrease Schmitze názorně ilustruje, jak velký rozdíl může být mezi teorií a praxí. Tepelná čerpadla patří k nejúčinnějším topným technologiím – ovšem pouze pokud jsou správně nastavena a dobře izolována. Pro pochopení a optimalizaci spotřeby elektřiny tepelným čerpadlem není vhodné slepě důvěřovat údajům výrobců, ale vyplatí se aktivní přístup.
Často stačí málo, aby bylo dosaženo velkého efektu. Lepší izolace, vhodné nastavení teploty a pečlivé sledování spotřeby přinášejí viditelné úspory. Kdo se na to podívá pozorně, rychle zjistí, že energetická změna startuje nikoli na papíře, ale právě ve vlastním sklepě.
