Šestinedělí:Jaká je má osobní zkušenost?

19.05.2024

Šestinedělí aneb s porodem přichází obrovská síla zodpovědnosti za své dítě/děti

Pokud Ženskou Cykličnost sledujete déle, asi jste již zaznamenaly, že už na vše nejsem sama, ale přizvala jsem si do týmu další členku, Terezku. Dnes jí tedy propůjčím slovo
v tomto článku, protože se nedávno stala dvojitou maminkou a mohlo by být hezké
a přínosné, kdyby s vámi sdílela své poznatky z šestinedělí. Přece jen se stále jedná
o ženské téma, které mnoho žen zajímá a v naší Ženské knihovně si zaslouží své místečko. Tak se hezky usaďte a užijte si miminkovskou a mateřskou atmosféru.

Šestinedělí představuje opravdu specifické období. Asi všechny z vás tuší, že se jedná
o dobu, kdy se hojí poporodní rány, maminka se sžívá se svým miminkem a to zase poznává nový svět.

Šestinedělí představuje pořádnou hormonální jízdu
Šestinedělí představuje pořádnou hormonální jízdu

Co je to šestinedělí?

Období, kdy regeneruje ženské tělo po těhotenství a porodu se nazývá šestinedělí. Obecně trvá
6 týdnů, ale některé ženy se samozřejmě mohou cítit „fit“ i dříve nebo později. V raném období šestinedělí (prvních 10 dní) se nejvíce hojí rány po porodu a prsa se pořádně nalévají mlékem (pokud žena kojí).

Během dalších týdnů probíhají v těle ženy fyziologické a anatomické změny, které vedou
k navrácení těla do stavu jako před otěhotněním:

  • děloha se zmenšuje do původního stavu,

  • zpevňuje se bříško i pánev,

  • tvorba mléka se ustaluje,

  • obnovuje se funkce vaječníků.

Během šestinedělí se žena zotavuje nejen fyzicky, ale také psychicky. Proto by měla co nejvíce odpočívat. Většinou každý radí, že když miminko přes den spinká, měla by i máma. Ano, mnohé ženy se nad touto dobře míněnou radou zasmějí – vždyť právě v době, kdy miminko spinká, se mohou alespoň na chvíli věnovat samy sobě, domácnosti nebo partnerovi. Ale bohužel, spánek je mnohem důležitější než neumyté nádobí nebo špinavý koberec. Pokud si ho během šestinedělí nedopřejete, možná budete deficitem spánku trpět i více než rok po porodu.

🩷 Tip: Chcete vědět víc o svém hormonálním zdraví? Udělejte si tento kvíz! 🙌

Kojení je pro ženské tělo velmi náročný proces
Kojení je pro ženské tělo velmi náročný proces

Jaké bylo mé šestinedělí?

Nejprve vám musím říct, že se jedná již o mé druhé šestinedělí. Mám doma už dvouletého chlapečka a nyní k nám do rodiny přibyla ještě holčička. Vzhledem k tomu jsem už měla aspoň částečnou představu o tom, co mě čeká. Ano, každé dítě je jiné, navíc teď tam nebude už jen to miminko, ale ještě dvouleté batole, ale přece jen to samotné šestinedělí už jsem tak nějak znala.
A co myslíte, překvapilo mě něco? To si pište, že ano!

Co mě překvapilo?

I když už se jednalo o mé druhé šestinedělí, stejně se objevilo nemálo věcí, které mě překvapily. My ženy co se týče mateřství dost zapomínáme a vytěsňujeme z hlavy hlavně ty těžší chvilky, ale s druhým dítětem se mi to dost připomnělo.

První dny po porodu a rekonvalescence

Překvapil mě zejména ten první až dva týdny po narození holčičky. K tomu musím dodat, že můj porod dopadl akutním císařským řezem, stejně jako u prvního dítěte. Rozdíl byl akorát v tom, že teď jsem měla spinální anestezii, kdežto předtím celkovou. O porodu ale tento článek být nemá, takže o něm třeba někdy příště, kdybyste chtěly.

Můj začátek s mimčem byl teda dosti podobný, ale přece jen jiný. Maličkou jsem mohla mít stále
u sebe, i když jsem ležela na JIPce. Za to jsem byla moc ráda, ale stejně jsem se po porodu cítila vyřízeně, takže jsem se na ni zatím nedokázala tolik nacítit. To už byl první rozdíl od předchozího – tam jsem hned byla jako na růžovém obláčku a hned po probuzení z anestezie říkala, že bych do toho šla klidně znovu, že to za to stálo. Nyní jsem byla vlastně při vědomí pořád a mé myšlenky říkaly jen „už nikdy víc“. Naštěstí to ale nebylo tak, že bych malou neměla ráda, jen to pro mě bylo trochu náročnější.

Další rozdíl byl rozhodně v bolesti a celkové rekonvalescenci. Po prvním císaři mě to samozřejmě bolelo, ale jen když jsem se hýbala. Navíc za 5 dní už jsem „skákala jak laňka“ a cítila se dobře. Teď mě rána začala bolet již pár hodin po operaci, a to i když mi při ní dávali morfin. Taky se tomu sestřičky dost divily, ale vážně jsem už brzy začala pociťovat bolesti. Porodila jsem před 8 ráno a k večeru už ty bolesti byly docela silné. Večer mě převezli na normální pokoj v oddělení šestinedělí a v 10 večer už jsem musela zkusit vstávat. I tady byla změna, protože mi to nešlo hned napoprvé (jako po prvním porodu), to jsem se zvládla zvednout jen do sedu a pak si musela zase lehnout. Další pokus cca za hodinku už byl naštěstí úspěšný.

Celkově mě ale vše bolelo víc než prvně. Určitě za to může i ten fakt, že když se po porodu zavinuje děloha, zkrátka to bolí, a s každým dalším těhotenstvím a porodem to bolí víc. Překvapilo mě ale to, že mě děloha okolo jizvy bolela tak dlouho ve větší intenzitě. Ještě první dny doma jsem občas opravdu brečela bolestí a myslela jsem, že asi pojedu na pohotovost, jestli mi něco v jizvě neprasklo.

Co dále určitě hrálo svou roli v horším zotavování bylo to, že se mi pomalu rozjížděl nějaký zánět v těle. Šla jsem už rodit s nepříjemným pocitem v krku, z kterého se vyklubal kašel (to si každý přeje po císařském řezu). No zánět postupem dní nabíral na obrátkách a kromě kašle mi do vínku přidal ještě třeštění hlavy s šílenou bolestí za krkem. Takže když jsem ležela, chtělo se mi kašlat, takže au au moje břicho, a když jsem si sedla nebo chodila, třeštila mi hlava a myslela jsem, že mi upadne z krku. Na to, že mám zánět, se přišlo až v den propouštění, kdy mi brali krev, ze které mimo jiné zjišťovali i hodnotu CRP, které samozřejmě bylo vyšší. Kontrolovali mi dělohu a jizvu, ale vše vypadalo v pořádku, takže bylo jasné, že je to z toho nachlazení. Dostala jsem tedy recept na antibiotika a příkaz, že mám za 3 dny přijít na kontrolní odběr. Antibiotika po pár dnech zabrala, mně bylo lépe a kontrola dopadla dobře.

Další perličkou byly menší problémky s kojením. Malá naštěstí uměla hned hezky sát, bradavky bolely jen trošku, s jednou malou trhlinkou na jedné z nich. Ovšem asi 3. den po porodu malá
v noci měla horečku a zjistilo se, že je to z toho, že je dehydratovaná. Ona totiž na prsu bývala přicucnutá, ale jen si tak podyndávala a pořádně nepila. Takže mi ji dokrmili, aby horečka klesla
a samozřejmě se mi v tu noc začala teprve teď pořádně nalévat prsa (a to i když už jsem před porodem měla mleziva poměrně dost). Malá mi je ale neodsávala, takže vznikly zatvrdliny, fialovění a já se pak s pomocí sestřiček celý den snažila je zachránit, abych nedostala zánět. Malé potvůrce se ale pořád nechtělo moc sát. Tak už jsem se se slzami v očích smiřovala s tím, že nebudu kojit a dostanu zánět prsou – a řeknu vám, pořádně jsem to obrečela, protože jsem se na kojení fakt těšila. Naštěstí další den (mimochodem to byl den, kdy mě už měli propouštět domů) se malé nechtělo moc spát a byla pořád na prsou. Tudíž konečně hezky pila a prsa se postupně uvolňovala. Hurá, kojení i propustka domů zachráněny!

No řeknu vám, ty první dny v porodnici pro mě skrz všechny tyto patálie byly náročné. Do toho jsem i stále hůře nesla, že jsem opět „nezvládla“ porodit přirozeně. Já vím, že za to nemůžu, ale pro mnoho žen, které rodily císařským řezem, bývá těžké to přijmout, aniž by si nepřipadaly jako nějaké „rozbité nebo špatné“ ženy. Navíc mně se to stalo už podruhé.

Trochu jsem se bála, že padám do nějaké poporodní deprese a možná jsem i trochu padala. Maličkou jsem sice milovala, ale nedokázala si nic pořádně „užít“, nešlo mi ani spát, i když byl klid a vše mi připadalo špatně. Brečela jsem, protože jsem si vše představovala jinak, a všechny ty bolesti a problémy mě opravdu deptaly. Přála jsem si už se cítit dobře a užívat si první chvíle se svou nově rozšířenou rodinou.

Naštěstí po pár dnech doma, kdy zabraly léky na zánět a břicho bolelo čím dál méně, jsem konečně začala být šťastnější, pořádně zamilovaná a celkově spokojená. Bylo i hezké počasí, takže jsme všichni společně s manželem a synem a dcerou chodili na procházky a já se pomalu sžívala s rozšířenou rodinkou. Cítila jsem neskutečnou vděčnost za to, že mám tak úžasného muže v životě, se kterým se nám poštěstilo mít naše dvě krásné děti.

Takže i přes náročnější start nakonec se vše obrátilo do krásného a „růžového“ (samozřejmě náročnější chvilky byly a kolik! Ale to je normální, život s miminkem není žádné lážo plážo
a někdy je to velmi psychický náročné!).

První dny po porodu i žena potřebuje být obklopena péčí a láskou, aby ji sama mohla dávat.

Každý den je jiný

Já už věděla, že s novorozencem se vše neustále mění a nějaký režim snad ani není možný. Ovšem stejně mě i tak překvapilo, jak jsou fakt každý den i noc jiné. To, co fungovalo včera na uspávání, nefunguje dnes a nebude ani zítra. Jeden den skoro nespí, další den ho prospí pomalu celý atd.

To samozřejmě stěžuje nějaké plánování, ať už obyčejných procházek, tak třeba nějakého vyřizování. Ale my ženy se se vším popereme a i s miminkem do toho vplujeme a vše zvládneme!

Mateřský pud a strach o dítě

Říkala jsem si, že s druhým dítětem už možná nebudu mít takový strach a třeba ho nebudu stále kontrolovat, jestli dýchá a zbytečně se lekat. No opak je samozřejmě pravdou, přišlo nemálo chvil, kdy jsem se strachy budila, jestli malá dýchá. Nebo měla strach, jestli ji neublíží tato probiotika atd.

🩷 Tip: Pokud jste déle po porodu a ještě nemáte navrácený cyklus, možná by vás mohlo zajímat, jak žít cyklicky i bez cyklu.

Kojení

Už jsem trochu nakousla začátek kojení v porodnici, ale ráda bych mu věnovala ještě jednu samostatnou kapitolku. I přes malý počáteční problémek (který se mi mimochodem stal skoro identicky i se synem) mi kojení naštěstí nedělalo problém.

Zmiňuji to proto, že s kojením bývají dost často problémy nebo že šíleně bolí atd. Moje obě děti uměly naštěstí hned hezky sát (i s tímto někdy bývají potíže, některá miminka se přisávání déle učí), i přes narození císařským řezem (ten právě kojení někdy stěžuje).

Co bolest? Ano, trošku to ze začátku bolelo, než si bradavky zvykly, taky mi jedna trošku praskla (jak jsem již zmiňovala), ale že by se to nedalo vydržet? To říct nemůžu. Jasně, tohle je dost individuální, každá to má jinak, sdílím tedy jen svou zkušenost (měla jsem to stejně u obou dětí). Také naštěstí v naší porodnici je fakt skvělá péče jak při porodu, tak i na oddělení šestinedělí a sestřičky se vším pomáhají, a to i třeba se správnou technikou kojení.

Při kojení také dost pociťují větší hlad a chutě. Zejména v tom šestinedělí a prvních měsících, kdy se miminko kojí ještě hodně. Není se čemu divit, kojení je energeticky dost náročné – 1 ml mateřského mléka představuje asi 3 kJ a po přepočtení na množství mateřského mléka při plně kojeném miminku se na kojení spotřebuje asi 2 200–3 000 kJ (500 kcal) za den. To už je slušná porce jídla navíc.

Časová náročnost

No co si budeme, s časem je to trošku horší, kor když už má člověk doma jedno dvouleté dítě. První 3 týdny byl se mnou doma i manžel, tak to ještě jakž takž šlo. Když jsem musela kojit (a malou mám na prsou skoro pořád), obstaral malého nebo s ním i jinak hodně trávil čas.

Díky tomu jsem občas měla i nějaký čas pro sebe, dokonce jsem se jednou (snad hned druhý den po příchodu z porodnice) odvážila jít na cca hodinovou procházku jen se psy. Teď se tomu divím, protože malá je fakt prsomilka.

Svět se najednou otočí o 360 stupňů, ale to už jsem znala z minula. Téměř vše se začne odvíjet podle toho malého novopečeného človíčka, který zatím nedokáže držet ani hlavičku a teprve pomalu poznává, že už není v maminčině bříšku. Denní režim je úplně jiný, už se ani tak kvalitně nevyspíte... Ale upřímně jsem počítala i s tím, že to bude třeba horší.

Syn byl velmi kontaktní miminko, které nevydrželo samo, takže musel být neustále na těle. Bylo mu ale celkem jedno, jestli je u mě nebo táty. Dcera je v tomto hodně podobná, ale přesto má své odlišnosti. Ona se dá odložit třeba do kočárku nebo autosedačky při jízdě autem, jen ji musím pořádně ukojit (ale i to někdy nevyjde a řevu se nevyhneme). V jiném případě musí být pořád na prsu, takže kojím mnohem častěji, než jak to bylo se synem (tomu stačila jen ta blízkost, na hrudi nebo v šátku). I to pak představuje dosti časovou náročnost.

Tělesné změny

Moje tělo po dvou porodech dostalo docela zabrat. Už po prvním mi zůstala mírná diastáza, se kterou jsem bohužel nic neudělala. Nyní se mi samozřejmě zvětšila, ale mám v plánu hned po šestinedělí navštívit gynekologickou fyzioterapii. Ta se celkově doporučuje všem ženám po císařském řezu, nástřihu či velkém poranění (jen si poslechněte úžasný rozhovor na Cyklicky!).

V těhotenství se mi tentokrát udělaly i strie na břiše (po prvním jsem je neměla). To mi ale zas tak nevadí, někdy se tomu nedá zabránit a beru to jako „památku“ na to, co úžasného moje tělo dokázalo.

Co se týče váhy, tak já ani v jednom těhotenství moc nepřibrala. Možná za to může cukrovka, kterou mám, takže jsem se kvůli miminkům musela s jídlem držet a na diabetologii mě hlídali a často kontrolovali. U obou jsem nabrala cca 10 kg a vesměs hned po příchodu domů jsem je měla pryč.

Tělo po porodu potřebuje čas, lásku a péči
Tělo po porodu potřebuje čas, lásku a péči

Moje „must have“ v šestinedělí

Navařit si dopředu na mrazák. Člověk nikdy neví, jaké bude mít miminko, jestli jej bude muset pořád nosit, mít u sebe, kojit, nebo zda mu prospí téměř celý den hezky v postýlce. Proto doporučuji si navařit dopředu nějaká jídla a zamrazit si je. Ušetříte mnoho času, a navíc se hezky najíte, což je v šestinedělí velká potřeba! V kuchařce, kterou dostanete v rámci programu HBS, máte plno tipů k těhotenství a šestinedělí, co se výživy týče.

Připravit si jednoduchá jídla po celý den. S miminkem není tolik času ani na jinou přípravu jídel v kuchyni. Doporučuji nad tím popřemýšlet a případně si nachystat nějaké jednoduché a rychle hotové pokrmy a snacky, které si můžete dát kdykoliv během dne. Třeba nějakou výživnou granolu, kterou jen smícháte s kvalitním jogurtem, tvarohem a ovocem nebo mít v mrazáku léčivý vývar, který můžete popíjet. Myslete na to, abyste v každém jídle měly komplexní sacharidy, bílkoviny, zdravé tuky a vlákninu.

Sklenice vody v každém pokoji. Nikdy nevíte, kdy budete muset třeba urgentně kojit. A že ty první měsíce kojení bývají velmi dlouhé. A navíc budete i skrz to více žíznivé. Dostatek tekutin je základ pro tvorbu mléka. Takže mějte vždy po ruce nějaké pití.

Pomocná ruka. Vím, že tu nemají všechny maminky, ale já tento bod sdílet musím. Bez manžela by to vše bylo o dost náročnější, on mi totiž neskutečně se vším v domácnosti a péči o děti a psy pomáhá. Ale máme i skvělou rodinu a přátelé, kteří nám zase třeba občas donesli něco dobrého na jídlo či nabídli, že pomůžou s čímkoliv jiným.

Šátek. Díky němu můžu doma udělat mnoho jiných věcí. Když malá nejde odložit, šoupnu ji do něj. Já si můžu uvařit, popracovat nebo uklidit. A taky se mi nošení líbí, je to takový hezký pocit mít to miminko ve své blízkosti.

Menstruační kalhotky. Po porodu se tělo čistí a odchází očistky. V prvních dnech šestinedělí jsou velmi silné, a proto si ženy v porodnicích i doma dávají do kalhotek poporodní vložky. Ovšem postupně očistky slábnou a namísto tuny jednorázových poporodních vložek se hodí používat pratelné menstruační kalhotky (kromě očistků v šestinedělí je využijete i později, až se vám navrátí menstruační cyklus). (Snuggs sleva CYKLICNOST15)

Vitamíny. Po porodu tělo potřebuje pořádnou regeneraci, a navíc začíná i vyživovat drobečka již mimo tělo skrz mléko (pokud tedy kojíte). Proto byste měly tělo pořádně vyživovat kvalitní stravou, ale bohužel v dnešní době už ta tolik nestačí. Hodí se tedy užívat i nějaké doplňky stravy. Za mě je určitě fajn po ránu hořčík (sleva CYKLICNOST10), který vás trochu nakopne po nevyspané noci, omega 3 (sleva CYKLICNOST10) – důležité pro vás i vývoj miminka. Pak je skvělý třeba vitamínový komplex (sleva CYKLICNOST) vytvořený přímo pro ženy po porodu.

Kurz první pomoci! Jak jsem zmiňovala, my mámy máme zkrátka strach a kurz první pomoci pro miminka a děti je podle mě základ „výbavičky“. Zejména ta malá miminečka jsou tak křehká a najde se u nich tolik situací,  na které se hodí znát určité bezpečné postupy. Mrkněte tady.

🩷 Tip navíc: Možná vás kvůli nedostatku spánku a většímu energetickému výdeji (kojení) budou přepadat chutě na sladké. Abyste si ale zbytečně nekazily hladinu cukru v krvi, tak je lepší předpřipravit si nějaké zdravější varianty doma, než se pak vrhat na cukrovinky ze supermarketu. Skvělé jsou třeba nějaké datlovo-ořechové tyčinky, kuličky atd.

Bez čeho bych se v šestinedělí obešla?

Postýlka. Tu po první zkušenosti se synem už nemáme a ani teď jsme ji znovu nepořizovali. V noci praktikujeme společné spaní. Máme jen přenosnou kolébku, ve které malá občas po ukojení vydržela spinkat přes den, ale taky to není tak často.

Nevyžádané rady. Ano, ty zažije asi každá, protože mezigenerační rozdíly a jiné přístupy dělají svoje. „Když ho budeš pořád nosit, tak si ho na to naučíš a rozmazlíš ho.“ A různé jiné perličky. Co na to říct, já prostě věřím jiným myšlenkám, které mi vnitřně dávají smysl a souzním s nimi, takže si to stejně dělám po svém. Ovšem, když toto zejména prvorodička slyší (ale slyšela jsem nějaké i teď jako druhorodička), někdy to v ní vyvolává nejistotu, jestli fakt nedělá něco špatně nebo jsem občas měla myšlenky, proč to naše miminko prostě jen nejde položit a bude spinkat, když od jiných lidí tohle třeba miminka zvládají... Ale pak jsem se vždy utvrdila v tom, že každý jsme jiný, takže i každé miminko je jiné, navíc si myslím, že velkou roli může hrát i samotný porod... Musíme zkrátka věřit samy sobě a taky se neporovnávat!

Myslím, že to by bylo k mému šestinedělí asi vše. Pokud by vás ještě něco zajímalo, klidně se zeptejte. Jinak doufám, že se vám článek líbil a třeba vám i něco předal. Samozřejmě ještě jednou podotýkám, že každý to má opravdu jinak, ale za mě můžu toto období zhodnotit kladně (i přes ty prvotní nešvary).

Peprná specialitka na závěr

A mám pro vás ještě jednu peprnější specialitku, a to první sex po porodu.

Doporučuje se dodržet šestinedělí bez něj, dokud vás gynekolog nezkontroluje, že máte vše v pořádku. Přece jen se vám to dole hojí, tělo se čistí a dává zase do pořádku. A to mnohdy může trvat i déle, než jen 6 týdnů.

No, občas se někomu stane, že to stejně nevydrží, protože na to má třeba chuť a cítí se dobře, ale třeba i naopak, dlouho si sex nedokáže představit nebo se bojí velké bolesti. Je to zkrátka dost individuální.

Mně se hojila jizva po císařském řezu, porodní cesty a hráz byly nezasažené. I přesto se stále doporučuje dodržet těch svatých 6 týdnů. No abych byla upřímná, nevydržela jsem to. Když už jsem se cítila dobře, „skočili jsme na to“. Mě to naštěstí nijak nebolelo a nebylo to nepříjemné. Přišlo mi to stejné, jako před porodem (a to i po prvním těhotenství, kdy jsme šestinedělí taky nedodrželi).

Chci jen upozornit, že se jedná o mou osobní zkušenost a vy se vždy řiďte samy sebou. Rozhodně je asi lepší a bezpečnější šestinedělí dodržet!

A pokud vás zajímá více o šestinedělí, ještě si přečtěte něco z odbornějšího pohledu.

Co vlastně znamená pojem „baby blues“, o kterém se tolik mluví v souvislosti s šestinedělím? A týká se každé ženy?

Baby blues značí úplně normální součást toho, že jste novopečené maminky. Obvykle to se s nimi setkáváme okolo třetího až pátého dne po porodu, což se může přesně krýt s dobou, kdy se mamince nastartuje tvorba mléka. Baby blues způsobují hormonální výkyvy, takže žena může být plačtivá, úzkostná, „labilní“. Nedostatek spánku k tomu taky ještě přispívá tím, že se dotyčná cítí pomalá, skleslá, unavená a třeba i hladová či ji trápí chutě na sladké. Pochybuje, zda má vůbec na to, postarat se o své dítě.

Když se pak hladiny hormonů ustalují, většina maminek si najde svůj rytmus a týden po týdnu se vše zdá být jednodušší. Novorozenci vydrží hodně, ale maminky toho vydrží ještě víc. Jsme silné ženy 💪!

A i když baby blues nepotká úplně každou maminku v šestinedělí, většinu žen v nějaké míře ano. Mělo by to trvat jen pár dnů, takže pokud takové pocity trvají několik týdnů nebo se stav ještě zhoršuje, je důležité, aby žena vyhledala pomoc a konzultovala s lékařem, zda netrpí poporodní depresí.

Baby blues postihuje až 80 % žen po porodu a všeobecně se má za to, že ho způsobuje prudký pokles hladiny estrogenu a progesteronu bezprostředně po porodu. Jak tyto dva hormony klesají, nakopne se prolaktin, jehož hladiny se výrazně zvýší a díky tomu spustí laktaci.

Co se děje v šestinedělí?

Šestinedělí přichází po těhotenství, ideálně když končí porodem v období okolo očekávaného termínu. Jedná se o čas, který tělo i duše ženy potřebuje k tomu, aby se vyrovnalo s mnoha změnami.

  1. Očištění dělohy formou očistků, krevních sraženin, které se postupem mění v objemu, množství, složení až vymizí úplně.

  2. Zavinutí dělohy, kdy z váhy okolo 1 kg se zmenší na původních asi 70 gramů a uloží se ve správné poloze přesně tam, kam správně patří, mezi orgány malé pánve.

  3. Aktivace mléčných žláz, rozvinutí laktace a kojení – zvládnutí kojení není jednoduché pro maminku i pro miminko, i když oba na to mají ty nejlepší předpoklady. Laktace i kojení neznamenají hned to největší pohodlí, ale spíše velký diskomfort, který se postupem času mění ve veliký benefit pro oba dva.

  4. Vzájemné propojení dělohy a mléčných žláz – při přiložení dítěte k prsu se intenzivně stáhne děloha, díky čemuž se lépe čistí a rychleji zavinuje. To je spojeno s nepříjemnými až bolestivými pocity v podbřišku. A s každým dalším porodem je to o to víc intenzivnější.

  5. Postupné hojení poporodních ran – a to v každém případě, i když nedošlo k nějakým poraněním. I po porodu, který šel "jako po másle", má žena vše dole oteklé, prosáklé, případně s drobnými rankami. Hlavně velmi citlivé.

  6. Citlivé močení a vyprázdnění stolice – i tyto běžné potřeby nejsou po porodu zrovna nejpříjemnější. Mohou se objevit třeba i hemoroidy.

  7. Postupné ukládání orgánů v těle ženy na své původní místo. Břišní stěna je výrazně oslabená.

  8. Rozbouřené emoce – novopečená maminka i dítě jsou velmi citlivé, nestabilní a nejisté bytosti. Euforie se může změnit v blues. Plačtivost, smutná nálada, podrážděnost, neklid.

  9. Regres z těhotenství, který krátkodobě přetrvává i v šestinedělí. Někdy se s ženou těžko na něčem domlouvá. Je vztahovačná, nesoustředěná, duchem jakoby nepřítomná a na vše zapomíná.

Tak třeba i proto nevzpomínají některé ženy na šestinedělí v dobrém. Přece jen se jedná o velmi náročné období, a to jak psychicky, tak i fyzicky. Milé novopečené maminky, buďte proto k sobě laskavé.


Pokud potřebujete pomoci s porozuměním svému tělu po porodu nebo klidně i kdykoliv jindy, nebojte se mě kontaktovat 🙋‍♀️. Nebo jestli vás trápí nějaký hormonální problém. Společně na to mrkneme a zjistíme, jak docílit opět zdravého, plodného cyklu. 

A nezapomeňte se připojit ke komunitě Cyklicky, která vás každý měsíc obohatí o další užitečné tipy pro svůj ženský potenciál! Můžete se dozvědět třeba o gynekologické fyzioterapii, která se hodí zejména po porodu.


Zdeňka Svobodová

Vím, že čas, který tu máme je velice omezený, a proto jsem se ho rozhodla žít přesně tak, jak si přeji já. Musela jsem se to však naučit. Své know-how teď učím ženy, které si uvědomují, že mohou mít více, ale dělat pro to méně. Ženský cyklus a já budeme Tvou oporou za cestou splněných snů. 

Chceš se o mně dozvědět více? Zde je můj příběh